Jesenická stovka 2016

Napsal Ultratrail.bloger.cz (») 11. 5. 2016, přečteno: 984×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineserak.jpg

Na Jesenickou stovku sem se původně hodně těšil. Jediný závod v květnu, rozumných 103 km s převýšením 4150 m, 220 závodníků. No týden a půl před závodem sem si poranil svaly u holení kosti a den před závodem to stále bolelo. Všude psali jak se to musí nechat ležet a nehýbat se. Tedy až v jednom rozhovoru Radek Brunner říkal, že vše rozběhá. No to je přesně to, co sem chtěl slyšet.

 

Je 6.5 23:00 a dav závodníků se dává do pohybu. Po týdnu a půl zkouším běžet. Tahá to, ale jde to. Prvních několik km je pozvolné stoupání. Při tom se mi noha uvolní a běh se stává plynulým. Terén je příjemně běhatelný. Postupem času se střídá mírné klesání, stoupání. Stále je dost běžců okolo a moc se to netrhá. Spousta závodníků je předemnou. Na 20 km potkávám Evu Konzskou, která není ve své kůži. Na chvilku se zaseknu u kontroly a pak při seběhu beru několik běžců, ale ona už je zdrhlá. Po 30ti km je první živá kontrola v Branne. S časem 30 km za 4:20 jsem spokojený. Za Brannou začínají zpomalovat honiči a já se začínám sunout před první odpadlíky. Je krásná hvězdnatá noc a nad horizontem se začíná objevovat světlejší pruh. Od 40 km se začíná lámat chleba. Čím prudší je stoupání, tím hezčí scéna okolo. Rudé světlo mezi stromy, vymetená obloha, cesta mezi balvany a později i zbytky sněhu. Od Šeráku se běží dobře. Občas klouzavé zbytky sněhu. Za Vozkou začíná prudké klesání. Jako je tam krásně, ale bahno, sníh, podmáčená tráva a potok místo cesty mi trochu cuchají nervy a tempo klesá. Na 50 km je Jesenická občerstvovačka a to studánka Vřesová. Podle pověsti má pramen léčivé účinky, tak si načepuju až po okraj. Nějak mě tíží břicho, asi sem si večer neměl dávat ten segedín. Když oni v hospodě jiné jídlo neměli, ach jo! Pokračuje vyhlídkový běh po úpatí Jeseníků až k Petrovým Kamenům. Na úpatí je vidět hodně do dálky. Vidím závodníka za mnou a v dáli dva přede mnou s pomalejším tempem. Sem odpočatý a tak začínám závodit. Jednoho předběhnu po pár minutách, druhý se nechce nechat. Zatím co ho stíhám předbíhám jiné dva. Na Jelení studánce dočerpám vodu a v seběhu beru další běžce. Jeden do seběhu taky přidá, tak přidám ještě víc a uteču mu z dohledu až kousek před živou kontrolou na 80 km, takže žádné zdržování. Kofola, čokoláda, beru Red Bull který mi vzápětí vyklouzne, spadne na ostrý kámen a pěkně mě skropí. Dostanu druhý, a akorát dobíhá stíhač ze seběhu, takže mažu dál. Sluníčko pere a já už běžím jen v kratasech a vestě. Nohy ulepené a v ruce plechovku od Red Bullu, kterou sem sebou táhl asi ještě 10 km. To už je takový můj rituál. Tak furt lepší jak tahat 1,5 l petku od kofoly na BLK.

 

 Dsc-2650

Vystoupám na kopec Smrčina a následuje další dlouhý seběhový úsek, kde beru další běžce. Někde přede mnou by měl být Petr Mondry, tak čekuju je to on? Ne, a tamten, no ten taky ne. Strategie je jasná. Jak někoho předbíhám, tak musím na tu chvíli přidat a proletět kolem něj. Pak se mě nechytne a můžu za rohem zvolnit. Nad Terezínem předbíhám dva. Po chvilce se otočim a jeden je těsně za mnou. No sakra, tak ten se asi jen tak nenechá. Zkouším přidat a on taky. Doběhneme do údolí, kde je rovný asfaltový úsek. Na chvilku přejdu do chůze, abych si odpočinul a on taky. A je to jasné, on se chce se mnou svést. Dáváme se do řeči a potvrdí mi mojí domněnku. Za rohem vezmeme jednoho závodníka a při vběhu do městských sadů dalších 5. Dupeme do svahu, ale mě dochází síly. V půli kopce mi utíká. Trasa je stále z kopce, do kopce a ja narazil na zeď. Už se snažím udržet si pozici, ale postupně mě dají dva závodníci. Trasa nemá konce a je to takový úsek ala P100. Furt nahoru a dolů, malé ostré kopce. Konečně poslední vrchol Kokeš. Pokouším se běžet z kopce, ale tempo je 8 min/km. Takové spíš ploužení. Do cíle je to už jen 800 metrů. Ohlídnu se a těsně za mnou tři běžci. No přece se nenechám švihnout před cílem. Jeden vysoký vousáč mě bere, ale těm dvěma uteču. Před cílem sou na trávě vyvalený Petr s Janem Suchomelem. Vychlazenou Holbu vedle sebe. No jdu se přidat.

 

 Vrcholy

Vzdálenost po 2 malých kufrech 105,4 km a čas 17:08. Trasa mě mile překvapila. Čekal sem víc asfaltu a méně kochacích úseků. Jen těch posledních 15 km byla hrozná vražda. Perfektně značené noční úseky a hlavně na dálku dobře viditelné kontroly. Nemusel sem se ani stresovat, že nějakou přehlédnu. Jen odbočka na stoupání k Vysílači byla trochu schovaná. Kdybych neměl gps, tak jí netrefím.

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel nula a jedna