Zugspitz Ultra trail 2018

Napsal Ultratrail.bloger.cz (») 3. 12., přečteno: 77×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online35517240-2452994331381072-6297211621248860160-o.jpg

35482307-2454278697919302-2844008213903310848-o Tenhle závod jsem si zkusil už minulý rok, a tak trochu vím do čeho jdu. Letošní běžecké jaro bylo stejně šílené jako to minulé. Vlastně ještě šílenější. V osmi týdnech jsem absolvoval 6 stovek, a závěrečným vrcholem byl právě ZUT. Ranní start ve velkém stylu. Velcí sponzoři jako Salomon, a běžci z celého světa.

 35564306-2454283017918870-4297974666460397568-o

Ranní slunce prosvětluje vrcholky pohoří Zugspitz, a já se pomalu sunu dlouhým špalírem běžců. Vpředu jdou bubeníci v krojích. Místní podél trati tleskají a povzbuzují. Vystartovalo se, a hned nastupujeme do pořádného krpálu. Cesta se zúžila, běžci postupují strojovým tempem do kopce. Na vrcholu nastoupíme na lesní cestu, a začne se závodit. Snažím se nepřepalovat. Přede mnou je běžkyně. Při pohledu na její pozadí usuzuji, že má ideální tempo, a že bych se měl nějakou dobu držet za ní. Trasa se klikatí, prudší stoupání střídá klesání, až v jednu chvíli narazíme na sjezdovku, a seběhneme ji až do údolí na první kontrolu. Následuje jak jinak zase stoupání. Nejdřív prudké, ale po chvíli se sklon zmírní. Naproti jsou skály s vodopády, a na vrcholcích zbytky 35628994-2454281417919030-6702186969511755776-o sněhu. Rovně je horská chata, louky, alpský potok, fandící turisti, krávy a koně. Slunce začíná pálit, ale ochlazuje mě chladný horský vzduch. Stoupání je v tomto úseku mírné, tak se dá i pomalu běžet. V sedle je druhá kontrola. Sůl s rajčaty, oříšky a cola. Prostě na co si žaludek troufne. Ze sedla pokračuje opět prudké stoupání, nyní až do výšky 2200 m.n.m. Teda takové kopce v Praze nemáme. Tenhle macek mi dal slušně zabrat, ale impozantní výhled stojí za to. Naštěstí mě teď čeká klesání. Hned na začátku je sněhová lavice. Většina běžců sestupuje po laně. Já to beru seběhem, a týpek za mnou jede po prdeli. Z boku nás točí Philip Reiter (známý běžec), a přede mnou fotí fotograf. Takhle fotka se ocitne ve výběru nejlepších fotek závodu. Nastal čas kopnout do vrtule. Je tu hodně hlubokých brázd, kamenů a bláta. Většina běžců tu opatrně sestupuje. Tady se dají urvat minuty k dobru. Seběhy mi jdou , tak to rozebíhám a sunu se pořadím nahoru. Po trsech skáču jako kamzík. V rigolech teče potok od tajícího sněhu. Chvíli se mu vyhýbám, ale pak rezignuju, a běžím i v něm. U Ústí mi to klouzne do většího potoka, a sednu si do bláta, ale na to se neumírá. Trasa už je lehčí, tak to pouštím ještě víc. Občas se mě někdo zkusí chytit. Z pastvin vběhneme do lesa. Najednou slyším ránu a křik. Otočím se, a běžec se rozmázl o kámen. Naštěstí to odneslo jen odřené koleno, a tak se záchranná akce nekoná, a můžu pokračovat až na další živou kontrolu. Potkávám kamarádku Janu Tikalovou, která je tu na dovolené, a na rozdíl ode mě plná energie. Stoupá se mnou. V půli kopce se stezka narovná, a následuje úsek, který nelze neběžet. Mohutné stromy, tráva u kraje a klikatící se hliněná stezka občas okořeněná balvany a kořeny. Z jedné strany výhled na skalnaté vrcholky, a z druhé do zalesněného údolí. Běh ukončí až další brutální stoupání. Zase se při výstupu vyšťavím, a zase to v seběhu rozjedu.35745612-2454284231252082-84209168914841600-o

Následuje hlavní kontrola s drop bagy. Já žádný nemám, a obsluha se diví, že sem si nepřipravil náhradní vybavení. Stejně už všechno potřebné i nepotřebné a povinné táhnu ve vestě, tak proč ještě drop bag? A zase se tu zjeví Jana. Tentokrát tu kontrolu vezmu tak nějak smykem. Teď hóóódně dlouhá rovina. Minulý rok už jsem tu neměl energii a přecházel do chůze, ale letos jsem připravený, a nekonečný úsek kolem alpské řeky s tyrkysovou vodou a pstruhy běžím komplet. U Garmische se trasa stáčí doleva do listnatého lesa. Proběhnu kolem jezera, a jsem na Led Lenser kontrole. Po pár km přichází stoupání kolem chat, a na vrcholu travnatý plácek s křížem a výhledem na posledního strašáka trati. No vlastně hlavního. Z 850 m.n.m. se tam prudkým krpálem stoupá až do výšky 2100 m.n.m. Já jsem ale stále na travnatém plácku, a koukám na drobná světélka problikávající hada vinoucího se až na vrchol. Minulý rok už byla tma. Letos jsem rychlejší, a teprve se smráká. Ještě mě čeká pár km než se dostanu k mostu přes zurčící řeku. To je ten zlom, od kterého to bude už jen do kopce. Začíná to mírným stoupáním. Překvapivě dlouho mírně stoupám. Pak šipka ukáže do kopce, a já se začínám klikatit v průdkém stoupáku. Stehna si podepírám rukama, několikrát musím zastavit a rozdýchat se. Míjím sedícího běžce s rukama ve dlaních, a po chvíli jiného, který se u cesty rovnou natáhl. Tohle je takový filtr na vůli. I na mě působí únava a vyčerpání. Nad hlavou slyším hlasy z kontroly. Vzdušnou čarou to bude tak 300 metrů, ale výškových víc. Ty hlasy už jsou zřetelné, ale přede mnou je jen prudký kopec. Pomalu stoupám, a s každým dalším metrem očekávám konec, ale čelovka stále jen vykresluje další metry úzké pěšinky. S lítostí koukám na hodinky, jak mi klesá průměrné tempo. Tak konečně! Teď mě čeká stejné převýšení, ale ne už tak prudké. Vyškrabu se i na druhou půlku hory, a následuje absurdní vrchol. 35780768-2454278497919322-5190098816186974208-o Žádná občerstvovačka, ani lavičky, nic. Jen snímač průchodu, přechod ze stoupání do klesání a impozantní výhled na oblohu posetou hvězdami. Hluboko pode mnou září město Grainau. Na vrcholku se na minutu zastavím, a kochám se. V kopci mě pár lidí předešlo. Dívám se, a nabírám síly na závěrečný seběh. Pustím si do sluchátek set Pavla Krejdla, a čelovku na plno. Rozebíhám se po vysokých kamenných schodech, a po chvilce beru prvního běžce, pak dalšího a pak už to jde jeden za druhým. Chytil jsem ten pravý druhý dech a hlavně euforii z běhu. Křeče ustoupily, únava se vytratila, endorfiny vládnou, a já si užívám technickou trasu. Najednou to není cupitání po 100 km v Alpách, ale běh po půl hodině tréninku na Závisti u Zbraslavi. Tenhle pocit člověk nezažije na půlmaratonu, ani na maratonu. Pro tohle se musí absolvovat čistokrevné ultra. V půli klesání zakufruju, ale úsek vyběhnu zpět a pokračuju v seběhu. Občas se někdo nechce nechat předběhnout pár km před cílem, ale pálím to co to dá po pařezech, blátě, štěrku, kluzkých kamenech. Až se divím, že jsem se ještě nikde nenatáhl. V Grainau už je to poslední km spanilé jízdy zakončené cílovou bránou a potleskem. Tak a mám to za sebou. Pivo? Zasloužím si! Zlepšení oproti minulému roku o 1:40.

Naměřeno: čas 18:54, 104,5 km a 6300 m výškových.35705816-2454279307919241-6241111626011901952-n

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a osm