V neděli před polednem jsem vyjel z Blavy. 60 km na povodňové hrázi podél Dunaje. Trasa je monotónní. Je vidět stovky metrů dopředu. Uniformní břehy, po straně zorného pole mi kmitají sloupky zábradlí. Nic se neděje, jen občas rozptýlí chcíplý sumec, kapr a nebo živý racek. Slunce pekelně smaží a do toho je silný protivítr. Po 70ti km přijíždím do Maďarska a stavím v Gyoru v Penny. Voda dávno vypitá. Jsem totálně dehydratovaný. Ne, tohle nepůjde. Budu muset razantně pokrátit trasu. Koupím si colu, pivo a 3 l vody a sednu si do stínu za Penny. Doplnění tekutin mi vlilo novou sílu do žil. S postupujícím večerem začíná být teplota snesitelnější. Tempo pomalu stoupá. Nedělá mi problém šlapat do kopce. Jen mě rozhodí skupinka maďarských kreténů ve shnilém passatu a flusanec z okénka. Na štěstí vedle. Na 70. km jsem umíral, ale na 140. km se mi už jede mnohem líp. Slunce zapadá za obzor a já se napojuji na Balatonskou cyklostezku. Dlouhý sjezd v tunelu stromů střídají louky. Asi nejhezčí úsek celé cesty. Při soumraku přijíždím k jezeru. Našel jsem hezký rybářský plácek za kempem. Rychlá koupačka a do spacáku. Bohužel mi to začíná pískat kolem uší. Repelent mi je k ničemu, ale v 11 komáři přestávají. Ještě ty žáby by se mohly trochu krotit. Nějak se mi nechce spát. Měl jsem si vzít baterku. Mohl bych jet i přes noc. I tak dnes najeto 178 km
Pondělí 4:55 otevření očí. Pondělí 5:20 vyjíždím. Nad Balatonem svítá. Projíždím kolem hotelů, po bulvárech a všude je mrtvo. Se stoupajícím sluníčkem se začínají objevovat první cykloturisti a já čím dál častěji jezdím po hlavní. Ta jejich slavná cyklostezka je poloviční hrbolatý chodník. Na 20 km projížďku to stačí, ale na žiletku to teda není. Desítky metrů rákosí a nebo břehy za plotem. Plácek na vykoupání jsem našel po čtyřiceti km. Vodu jsem čekal čistší a dno písčité. Jako koupání ok, ale Lipno bo Mácháčlepší. V deset dopoledne je už 33 stupňů. Před polednem opouštím Balaton, míjím Hevíz a jedu nějakýma prdelema na Sárvár. Prdele jsou kopcovité, takže sauna. Jak je hic, tak ani nejím. Na konci Balatonu jsem si mohl zkrátit cestu, ale když si něco umanu.... V Sárváru se napojím na hlavní silnici s takovým tím hladkým asfaltem. Chytnu tempo a už valím až do Soproně. V 7 večer skočím na langoš a hledat spaní. V lese okamžitě žerou komáři. Na konec najdu hezké místo ve vinici. Bohužel se stmívání začínají žrát i tady. Do toho se zvedá vítr a ženou černé mraky. Je 23:05 a komáři už žerou přesčas. Vůbec nevímco s nima. Na obzoru je bouřka. 
Obrovské blesky, které osvětlují okolí. V tom slyším něco šustit pár metru ode mě. Z vinice vyleze srnec. Chvilku na sebe koukáme. Pak se rozběhne a začne štěkat. Tešil jsem se na déšť. Jako že mokrý, ale bez komárů. Bouřka mě na konec mine. Po půlnoci usínám i přes ty otravné zmetky.
V úterý ráno mě probudí maďarština. Otočím se a pár metrů ode mě telefonuje chlap. Mávnu na něj na pozdrav, on na mě. Jdu zase spát. V půl osmé mě probudí jiný maďar stříhající vinici. Vyrazím. Vezmu to ve zkratce. 70 km protivítr a pak Vídeň. Vídeň hezká, ale v duchu už se těším domů. Zadek bolí, že už radši jezdím vestoje. V úterý o půlnoci doma. Sedmihodinový spánek úplně bez pocitu spaní. Vlastně je to jako bych zavřel oči a hned je zase otevřel. Ale ve středu jsem od rána fit.
Za tři dny najeto 474 km
2025 ©