Období: rok 2019

Poslední závod sezóny. Osmý závod do ČSUT. Chtěl jsem jich mít deset, ale na Krakonošově stovce jsem se otrávil jak duševně, tak i fyzicky. Na Šlápotách jsem se pro změnu uvařil a do třetice byla zrušena moje srdcovka BLK. Každopádně přípravu na P 100 jsem nepodcenil. Listopad běhal kopce, koupil nové boty i hůlky a před startem měl natrénováno. Tedy až na koleno, které začalo poslední týdny bolet. Týden před startem jsem se začal vyhýbat větším sešlostem lidí, bo jak na mě někdo prskne, jsem týden na pokraji smrti. číst dál

2016 5:38, 2017 5:40, 2018 Maraton v Třeboni, 2019? Cíl je tedy posunout osobák. Odpočatý, plný elánu a optimizmu. Dokonce mě ani nic nebolí. Další závod v nedohlednu, tak se nemusím šetřit. V klubovně před startem zkoumám soupeře. Hudec letos neběží, Ferdinand ano. Je tu i několik běžců, co budou tak o 10 až 15 kg lehčí. Na startu ještě omrknout záda. Velikost batohu hodně napoví. Čím minimalističtější pojetí, tím zkušenější běžec. Je to jen 50 km. číst dál

Tak sem se těšil letos na stomílovku BLK a oni ji zrušili. Do konce roku už toho moc není a na osm stovek do bodování potřebuji ještě dvě. Jasná je Pražská a pak mi nejlépe vychází Podkrkonoší. Léto jsem běhání moc nedal a když už, tak spíš rovinky. Pár dní před startem jsem koukal na trasu a teda trochu mi zatrnulo. Spousta dlouhých úseků mimo turistické značky a dost mimo jakékoliv cesty. Do toho mělo pršet. Jsem si své v dešti odtrpěl už na Podyjí a ted mě to čekalo znova. číst dál

V neděli před polednem jsem vyjel z Blavy. 60 km na povodňové hrázi podél Dunaje. Trasa je monotónní. Je vidět stovky metrů dopředu. Uniformní břehy, po straně zorného pole mi kmitají sloupky zábradlí. Nic se neděje, jen občas rozptýlí chcíplý sumec, kapr a nebo živý racek. Slunce pekelně smaží a do toho je silný protivítr. Po 70ti km přijíždím do Maďarska a stavím v Gyoru v Penny. Voda dávno vypitá. Jsem totálně dehydratovaný. Ne, tohle nepůjde. Budu muset razantně pokrátit trasu. Koupím si colu, pivo a 3 l vody a sednu si do stínu za Penny. Doplnění tekutin mi vlilo novou sílu do žil. S postupujícím večerem začíná být teplota snesitelnější. Tempo pomalu stoupá. Nedělá mi problém šlapat do kopce. Jen mě rozhodí skupinka maďarských kreténů ve shnilém passatu a flusanec z okénka. Na štěstí vedle. Na 70. km jsem umíral, ale na 140. km se mi už jede mnohem líp. Slunce zapadá za obzor a já se napojuji na Balatonskou cyklostezku. Dlouhý sjezd v tunelu stromů střídají louky. Asi nejhezčí úsek celé cesty. Při soumraku přijíždím k jezeru. Našel jsem hezký rybářský plácek za kempem. Rychlá koupačka a do spacáku. Bohužel mi to začíná pískat kolem uší. Repelent mi je k ničemu, ale v 11 komáři přestávají. Ještě ty žáby by se mohly trochu krotit. Nějak se mi nechce spát. Měl jsem si vzít baterku. Mohl bych jet i přes noc. I tak dnes najeto 178 km číst dál

Pátek dopoledne, na obloze ani mráček, voda v moři jako kafe. Tak ale už bych měl vyrazit, čeká mě náročný den. Po hodině jízdy kolem pobřeží m oře mizí a vjíždím do vnitrozemí. Je před polednem a teploměr v Sagrádu ukazuje 38 ve stínu. Každé dvě hodiny stavím v Lidlu pro doplnění tekutin. Rakouský Lidl nic moc, ale ten Italsky, to je samá mlska. Projedu Udine a poprvé v dáli vidím Alpy. Napojuji se na řeku Flume Fella. Malá říčka s obřím písčitým korytem. Na jaře při tání to musí být pořádný šrumec. Zdejší cyklostezka mě mile překvapila. Několik desítek km po bývalé vlakové trase přebudované na cyklostezku. Projíždím tunely, vlakové mosty, bývalá nádraží a to vše po úzké upravené asfaltové stezce. Před setměním, kdy jsem těsně pod vrcholem nekonečného mírného stoupání do 800 m.n.m. na úplně nově položeném čistém asfaltu uslyším takové to cyklistům známé hadí zasyčení. Jak jsem na takovémhle povrchu mohl píchnout? No výměna za náhradní duši, to bude tak na 5 minut a šlapu dál. Ejhle, ventilek je moc krátký. Je to ventilek na tribana a ne na tyhle nová aerodynamická karbonová kola. Lepení takové základní, ale zase šlapu. Přejedu vrchol, hranici s Rakouskem a ve sjezdu znova prázdno. Tentokrát bez syčení, okamžitě prázdno. Po tmě se to na dvakrát snažím přelepit, ale vždy při nafukování to po chvilce povolí. Nasranej jsem.... Je už půl jedenácté večer, tak popojdu 200 metrů na posekanou louku a jdu řešit co s tím a vzápětí spát. Dnes jen 180 km :( číst dál