Články od Ultratrail.bloger.cz

Poslední závod sezóny. Osmý závod do ČSUT. Chtěl jsem jich mít deset, ale na Krakonošově stovce jsem se otrávil jak duševně, tak i fyzicky. Na Šlápotách jsem se pro změnu uvařil a do třetice byla zrušena moje srdcovka BLK. Každopádně přípravu na P 100 jsem nepodcenil. Listopad běhal kopce, koupil nové boty i hůlky a před startem měl natrénováno. Tedy až na koleno, které začalo poslední týdny bolet. Týden před startem jsem se začal vyhýbat větším sešlostem lidí, bo jak na mě někdo prskne, jsem týden na pokraji smrti. číst dál

2016 5:38, 2017 5:40, 2018 Maraton v Třeboni, 2019? Cíl je tedy posunout osobák. Odpočatý, plný elánu a optimizmu. Dokonce mě ani nic nebolí. Další závod v nedohlednu, tak se nemusím šetřit. V klubovně před startem zkoumám soupeře. Hudec letos neběží, Ferdinand ano. Je tu i několik běžců, co budou tak o 10 až 15 kg lehčí. Na startu ještě omrknout záda. Velikost batohu hodně napoví. Čím minimalističtější pojetí, tím zkušenější běžec. Je to jen 50 km. číst dál

Tak sem se těšil letos na stomílovku BLK a oni ji zrušili. Do konce roku už toho moc není a na osm stovek do bodování potřebuji ještě dvě. Jasná je Pražská a pak mi nejlépe vychází Podkrkonoší. Léto jsem běhání moc nedal a když už, tak spíš rovinky. Pár dní před startem jsem koukal na trasu a teda trochu mi zatrnulo. Spousta dlouhých úseků mimo turistické značky a dost mimo jakékoliv cesty. Do toho mělo pršet. Jsem si své v dešti odtrpěl už na Podyjí a ted mě to čekalo znova. číst dál

V neděli před polednem jsem vyjel z Blavy. 60 km na povodňové hrázi podél Dunaje. Trasa je monotónní. Je vidět stovky metrů dopředu. Uniformní břehy, po straně zorného pole mi kmitají sloupky zábradlí. Nic se neděje, jen občas rozptýlí chcíplý sumec, kapr a nebo živý racek. Slunce pekelně smaží a do toho je silný protivítr. Po 70ti km přijíždím do Maďarska a stavím v Gyoru v Penny. Voda dávno vypitá. Jsem totálně dehydratovaný. Ne, tohle nepůjde. Budu muset razantně pokrátit trasu. Koupím si colu, pivo a 3 l vody a sednu si do stínu za Penny. Doplnění tekutin mi vlilo novou sílu do žil. S postupujícím večerem začíná být teplota snesitelnější. Tempo pomalu stoupá. Nedělá mi problém šlapat do kopce. Jen mě rozhodí skupinka maďarských kreténů ve shnilém passatu a flusanec z okénka. Na štěstí vedle. Na 70. km jsem umíral, ale na 140. km se mi už jede mnohem líp. Slunce zapadá za obzor a já se napojuji na Balatonskou cyklostezku. Dlouhý sjezd v tunelu stromů střídají louky. Asi nejhezčí úsek celé cesty. Při soumraku přijíždím k jezeru. Našel jsem hezký rybářský plácek za kempem. Rychlá koupačka a do spacáku. Bohužel mi to začíná pískat kolem uší. Repelent mi je k ničemu, ale v 11 komáři přestávají. Ještě ty žáby by se mohly trochu krotit. Nějak se mi nechce spát. Měl jsem si vzít baterku. Mohl bych jet i přes noc. I tak dnes najeto 178 km číst dál

Pátek dopoledne, na obloze ani mráček, voda v moři jako kafe. Tak ale už bych měl vyrazit, čeká mě náročný den. Po hodině jízdy kolem pobřeží m oře mizí a vjíždím do vnitrozemí. Je před polednem a teploměr v Sagrádu ukazuje 38 ve stínu. Každé dvě hodiny stavím v Lidlu pro doplnění tekutin. Rakouský Lidl nic moc, ale ten Italsky, to je samá mlska. Projedu Udine a poprvé v dáli vidím Alpy. Napojuji se na řeku Flume Fella. Malá říčka s obřím písčitým korytem. Na jaře při tání to musí být pořádný šrumec. Zdejší cyklostezka mě mile překvapila. Několik desítek km po bývalé vlakové trase přebudované na cyklostezku. Projíždím tunely, vlakové mosty, bývalá nádraží a to vše po úzké upravené asfaltové stezce. Před setměním, kdy jsem těsně pod vrcholem nekonečného mírného stoupání do 800 m.n.m. na úplně nově položeném čistém asfaltu uslyším takové to cyklistům známé hadí zasyčení. Jak jsem na takovémhle povrchu mohl píchnout? No výměna za náhradní duši, to bude tak na 5 minut a šlapu dál. Ejhle, ventilek je moc krátký. Je to ventilek na tribana a ne na tyhle nová aerodynamická karbonová kola. Lepení takové základní, ale zase šlapu. Přejedu vrchol, hranici s Rakouskem a ve sjezdu znova prázdno. Tentokrát bez syčení, okamžitě prázdno. Po tmě se to na dvakrát snažím přelepit, ale vždy při nafukování to po chvilce povolí. Nasranej jsem.... Je už půl jedenácté večer, tak popojdu 200 metrů na posekanou louku a jdu řešit co s tím a vzápětí spát. Dnes jen 180 km :( číst dál

Tenhle závod jsem si zkusil už minulý rok, a tak trochu vím do čeho jdu. Letošní běžecké jaro bylo stejně šílené jako to minulé. Vlastně ještě šílenější. V osmi týdnech jsem absolvoval 6 stovek, a závěrečným vrcholem byl právě ZUT. Ranní start ve velkém stylu. Velcí sponzoři jako Salomon, a běžci z celého světa. číst dál

Týden před LUM jsem běžel Rakovnickou stovku. Padl mi osobák na 100 km za 12:19 a v cíli sem byl šestý se ztrátou 12 minut na čtvrté místo. Letos mi ty stovky jdou a tak jsem trochu podcenil regeneraci. Po doběhnutí R100 jsem šel na pivo a vrátil se k ránu. V úterý sem si připadal v celku ok a tak sem šel na lehký výklus. Bylo z toho 15 km v tempu 5:10/km. Ve středu sem vyrazil na kolo, ale mělo pršet, tak sem do toho 50 km dupal. Čtvrtek a pátek už sem jen zpytoval svědomí, ale to nohám nijak nepomohlo. číst dál

Brdská stezka – Fabiánova stovka. Sice to bude třetí závodní ultra víkend, ale..... Táhlé kopečky a ušlapané lesní stezky, rychlých 120 km. Přesně takhle znám Brdy a představuju si Brdskou stezku. Na FCB psali, že tam budou technické úseky, tak si tedy ty silničky nevezmu a zvolím trailové boty. číst dál

Tak jako těším se a i se bojím. Bude to fajn, ale taky hrozně dlouhý. Budu ospalej, vyčerpanej a bude to bolet. No ale je to výzva a taky je to Pražská stovka. Pro mě závod na který se těším od konce předešlé P100. Listopad 2017 byl nějaký kritický, páč nestartuje několik adeptů na bednu. číst dál

Od stovky z Dubče do Dubče sem čekal takovou menší, lehčí a komorní Pražskou stovku. Lehčí trail u Prahy se vzdáleností přes 120 km. Zvolil sem nové boty Salomon sense pro 2. Já vím, nové boty na stovku nemají být, atd. No ale mě perfektně sedly a od téhle značky přesně vím, co můžu čekat. Stejně tak sem si poprvé vzal kompresní kraťasy. číst dál

Více jak dva měsíce bez stovky. To se ten rok 2017 zatím moc nevede. Ledopády samý led a závěje, Kysucká zrušená, Letecká vyprodaná, před Šluknovskem natažený vazy v kotníku a Trhosvinevská taky neúčast. No a teď je tu Jesenická a já sem poslední noc spal 4 hodiny a ten kotník je taky furt citlivý. Tak jak ta Jesenická? číst dál

Jsem s kamarády víkend v Krkonoších. Šel jsem si zaběhat a říkám si, jak je namáhavé brodit se prašanem. Kdybych jen tušil co mě čeká následující víkend na Malohanácké stovce. číst dál

S Boubín Libín Kleť (dál BLK) sem měl od minulého roku nevyřízené účty. Ze 115 km sem to dotáhl na 95 km a po obřím seběhovém kufru vzdal. Letos přibyla verze 170 km, kterou sem ignoroval dokať ji jako jedinou Olaf nedal do bodování ČSUT. Tak teda jo. Netuším jak běžet 170 km, takže to zkusím na šolich a snad to dotáhnu až do cíle, který je v ZŠ TGM. Tam sem chodil jako žák. Krom toho Český Krumlov je 5 km od rodné obce Větřní. Spousta důvodů dokončit. číst dál

Na Ponitranskou sem se hlásil až v půlce září. Už bylo všech 300 míst zadaných, ale ukázalo se, že dost lidí si vykliklo rezervaci stylem možná půjdu. A tak po dvou týdnech sem měl účast jistou. Po pravdě sem neměl o téhle slovenské stovce žádnou představu a vybral sem si jí kvůli ITRa bodům na UTMB. Žádné extrémní kopce, ani super známá místa. Parametry 105 km a 3920 m převýšení věštily spíš lehčí stovku. Na druhou stranu požadavky hvězdných manýrů. Hrnek, jinak penalizace, číslo v předu, jinak penalizace, folie, jinak penalizace atd. číst dál

Já mám z toho brouka v hlavě. Prý udělala v neděli na vyhlášení H8 nějaká ženská humbuk a mě nenapadá kvůli čemu to mohlo být. Ten závod byl ve spoustě věcí bezchybný. číst dál