Já mám z toho brouka v hlavě. Prý udělala v neděli na vyhlášení H8 nějaká ženská humbuk a mě nenapadá kvůli čemu to mohlo být. Ten závod byl ve spoustě věcí bezchybný.
Přesouváme se do Vizovic. Tedy doslova, autobusem. Sto stovkařů a samé známé tváře. Trochu si schrupnu a v 1:30 je start. Takový divný čas, ale aspoň si čelo užije i běh za světla. Noc utíká rychle. Prvních 5 km se snažím šetřit, ale pak se urvu a po 30ti km začínám lehce cítit důsledky přepalu. Dostali jsme se do motanice tras, ale je to geniálně značené a o křížení vím jen díky gps. Přibývají kopce. Po 50ti km se dostaneme do bodu 0 a nastoupíme na trať H8. Tady nás čeká ještě 66 km. Do bodu 0, Rajnochovic dobíhám 45 minut po startu H8 na kterou se vydalo 500 účastníků. Dostávám vlažný vývar s knedlíčky do kelímku. No to je uplný kulinářský zážitek. Všude na občerstvovačkách byly samé sladkosti a něco slaného do žaludku mi chybělo. Až mě z toho začala pálit žáha. Po levé straně odpočívá Petr Mondri. On je o fous rychlejší jak já, a tak seberu hůlky a mažu. Nad Rajnochovicema na louce už vidím, jak jde po mě a pod kopcem mě má.
Ještě před Rajnochovicema mi nastoupila nějaká krize. Rozednilo se, mrholí, slabý déšť, kopce. Tempo mám dobré, ale trpím pocitem, že to nějak nejde. Po cestě beru účastníky H8, ale pocit zaseknutí se táhne až do 90. km. Tak co s tím? Chtěl bych to dát do 20ti hodin. Jedu si takové svoje zakleté tempo a čekám na druhý dech. Kousek za 93 km v těch největších smrtikopcích to z ničeho nic přijde. Koleno přestalo bolet, chodidla taky a hlava se dostala do prázdnoty, kde se jen občas mihne myšlenka ohledně trasy. Asi mi pomáhá i hudba. Rovinky i seběhy sou živější a do kopce to jde taky líp. Jen nepolevit. Ty kopce sou stále prudší. Na mapě byla sjezdovka a ta až přijde.... Bojím se jí pěkných pár km. Na stém km přibíhám na kontrolu a koukám, že nepůjdeme do sjezdovky, ale po sjezdovce dolů. Martin Benc mi říká, že budeme stoupat do toho prudkého kopce naproti. Ale to mě nerozhodí. Takových kopců dnes už bylo.
Únava stoupá, na druhou stranu mě žene vidina cíle. Vypočítal sem si, že cíl by měl být někde mezi 115 a 116 km. To je 10 km do cíle a tak už do toho můžu dát vše. Stovkaře sem neviděl dlouho, ale závodníků kolem je spousta. To se jim to soupeří, když mají za sebou poloviční trať, v noci spali a na startu jejich trati měli hodinu náskok. Mým hlavním soupeřem je aktuálně čas. A pak mě žene chuť na pivo. Cca 4 km před cílem dobíhám takovou hezkou blondýnku. Medaili tomu, kdo vynalezl běžecké sukně. Na kopci se zastaví. Probíhám okolo a frajersky prohodím, že už je to kousek a odpočívat se dá v cíli a ona prohodí, že čeká na kamarádku a pak spustí seběh a já se jí snažím držet a ona mi po pár stech metrech uteče. Ať si běží, do cíle už je to jen z kopce. Odpočítávám metry. Dole pod sebou vidím cíl. No to je euforie, potlesk, cíl, radost, limonáda, druhá limonáda, pivo, sprcha atd. Petr si rýsoval, jak doběhnu kdo ví jak dlouho po něm a nakonec sem měl na něj ztrátu jen 5 minut. S časem 18:23 a parametry 116 km, 5000 + sem víc než spokojený. Při úmrtnosti téměř 50% je úspěch dokončit. Trať byla náročná. Hodně menších kopců a furt nahoru a dolu. Ale zase minimum asfaltu a maximum emocí.
V neděli byl závod o posledního v cíli o který se utkal Olaf s Milanem Hotou. Z doslechu se prý Milan na posledních km trhl a Olafovi ušel :)
Nějaké zhodnocení? Na diskuzích se hemžilo slovo nejlepší. Asi nemám nejlepší, ale za to mám ty na které se těším dlouho dopředu. Závod se mi líbil. Bylo to náročné. Díky kratší trase se na trati něco dělo i v závěrečných km. Značení taky jednička. Na občerstvovačkách se našlo vše co běžec potřebuje. Jen mi tak krom polévek chybělo něco slaného. Nějaký salám a sýr. H108 vznikla v rámci výročí H8. Mě osobně se moc líbila a bylo by fajn, kdyby se vyskytla i na startovce 2017.
2025 ©