Jarním Šluknovskem, nevinně vyhlížející název pod kterým asi nikdo nebude čekat náročnější závod. Indície 115 km s převýšením 4400 km už napoví, že to zas taková sranda nebude. Tuplem, když trať navrhoval Olaf Čihák.
Ve 21:00 vyráží 67 běžců a chodců do noční Krupky. První kontrola je už na 1,8 km, tak se držím za Dalimilem Hotou v první desítce. Chci se vyhnout pytli u fixy. Běžíme do mírného kopce v tempu 5km/ min. Za první kontrolou je dvoukilometrové prudké stoupání do lanovky na vrchol Komáří Hůrku. Pořádný krpál, ale tak aspoň sem se zahřál. Trasa pokračuje po úpatí a had běžců se začíná trhat. Běžím po pastvinách. Kulisu mi dělá bučení krav, vítr a mrholení. Po levé straně sou obří větrné elektrárny na kterých bliká červené světlo. Scéna jak z apokalyptického filmu. Bohužel na kochání není moc čas. Musím si hlídat kaluže a kravince.
Vběhnu do lesů. Je to mírné vlnění nahoru a dolů. Čas v noci utíká a po dvou menších kufrech je kontrola na 30. km. Až mi je stydno vlézt mokrej se zabahněnýma botama na koberec. Trasa pokračuje do kopce na Děčínský Sněžník. Stále mrholí, já mám durch promočené boty a jako bonus nastupuje mlha jak od Bohdalky Brčálníku. Motám se a běžím jen podle gps. Je to docela adrenalin. Po pravé straně skály a dopředu je vidět tak na dva metry. Bohužel písčitý podklad a klikatící cesta svádí k rychlejšímu běhu.
Trasa pomalu klesá a mě nastupuje krize. Fyzicky se cítím dobře, ale mám problém s promočenýma ponožkama. Nevzal sem si náhradní a začínají se mi dělat puchýře. Pálí to jak čert a začínám si pohrávat s myšlenkou vzdát. A jak tak řeším zda vzdát, tak přichází kontrola na 45. km a výborný masový pirožky, sýr, salám, banány. No obžerství. Cesta stoupá od Labe k hranici s Německem. Je po páté ráno a začíná se rozednívat. Lesem se line ptačí chorál. Tak já to tedy zkusím dotáhnout.
Pokračuje 20 km dlouhá čumendová trasa Německými lesy až do kontroly v Bad Schandau. Cesta se line kolem Labe a přibývá německých turistů i čechů na kratších tratích. Sundavám mikinu a běžím jen v triku s krátkým rukávem. Navlečený Němci na mě vrhají nechápavé pohledy. Před Bastei se zamyslím a je z toho 2 km kufr. Následuje stoupání k hlavní atrakci mostu Bastei a vyhlídce na pískovcové skály. Trasa je opravdu krásná se spoustou schodů, žebříků a úzkých cest ve skalách. Potkávám Josefa Smolu, Marka Roda a a Petra Mondriho. Při bloudění v Hohnsteinu se přidávaji do party Dalimil Hota a Eva Konszká. Víc hlav víc ví, takže už běžíme správně. Jehličnatý podklad ulevuje puchýřům a já chytám druhý dech. Po pár km se skupina trhá a pokračuju už jen s Petrem. Vyjasní se a my dobíháme na poslední živou kontrolu na 95 km v Kohlmuhle. Pestrý výběr, že nevím co dřív. Jen voda bohužel došla. Rád bych chytil poslední vlak do Prahy a tak popoháním Petra. Za námi se drží nějaká ženská. Si říkám, to je tak někdo čilej, když jde třicítku. No Ivana Bohoňková mi trochu srazila hřebínek, když sem se dozvěděl, že zdolává stejnou trasu. Terén je běhatelný a tak se trhnu, abych tedy stihl ten vlak. Trasa vede lesní cestou kolem řeky a odsýpá to. V jednu chvíli vidím ve stoupání jít dva závodníky a 200 metrů za mnou peláší Petr. No po 100 km se slovo peláší moc nehodí.
Za Lichtenhainem následuje seběh a my kecáme a běžíme a běžíme. A když už je skoro konec seběhu, tak se kouknu na Ambity a zjistím, že jsme si udělali nehorázný kufr. Jasná vidina posledního vlaku už tak jasná není a Petr začíná do kopce pořádně dupat. Mám co dělat, abych udržel tempo. Začíná se stmívat. Chvilku mám víc sil já, chvilku Petr. Bohužel poslední úsek je samé stoupání. Na kopci se Petr splaší a chytí tempo jak na desítce. Snažím se ho držet, ale puchýře mi nedovolí ostřejší běh. Jak na potvoru mi v lese nad Mikulášovicemi dojdou jak baterky v gps, tak v čelovce a do cíle dobíhám po tmě. Vlak mi sice o fous ujel, ale to je beztak jedno. Aspoň sem měl motivaci nepolevit. Bylo z toho 22. místo v čase 22:45. Na příště musím zapracovat na kufrech. Místo 115 km sem naběhal 124,3 km a to mi chybí v záznamu 2 km před Mikulášovicemi.
Závěrem bych chtěl poděkovat za atraktivní trať, milou obsluhu, výběr na občerstvovačkách a spoustu intenzivních zážitků.
Filip Smetana
2025 ©