Více jak dva měsíce bez stovky. To se ten rok 2017 zatím moc nevede. Ledopády samý led a závěje, Kysucká zrušená, Letecká vyprodaná, před Šluknovskem natažený vazy v kotníku a Trhosvinevská taky neúčast. No a teď je tu Jesenická a já sem poslední noc spal 4 hodiny a ten kotník je taky furt citlivý. Tak jak ta Jesenická?
Petr Mondri si zase na střídačku oddělává (asi) lýtkové, tak ho v tělocvičně vystřídá Jaro Kováč. Šumperská sportovní hala je narvaná k prasknutí a ve 23:00 se hromadně vybíhá. Začátek je takové dlouhé lehké stoupání. No akorát na zahřátí. Míjíme i několik fandících lidí u trati. Po deseti km se dostáváme na pastviny. Neúspěšně kličkuju mezi kravinci a v zápětí míjím stádo krav. Je jasná noc a dobře vidět do krajiny. Následuje úsek který si pamatuju z minulého roku. Běží se tam rovně po šikmé ploše. Minulý rok sem si vzal Inov-8 270 ultra, což sou takové pantofle, co dávají hodně prostoru prstům a mě v tom ujížděly chodidla. No teď mám pevnější boty, ale ten kotník dostává nehorázně zabrat. Následuje rychlý seběh úzkou cestičkou mezi stromy a to mě baví. Jen tedy dělám krátké rychlé kroky, abych měl větší kontrolu nad došlapem. Následuje další pozvolné stoupání až k Novým Losinám. Všichni to od začátku valí jak o život. Prvních pár km mě předbíhali snad i chodci, od desátého to začalo stagnovat a teď už občas i někoho beru já. Prostě když vás někdo na pátém km ve stoupání předbíhá s jazykem na bradě, tak víte, že ho zanedlouho uvidíte znova.
Po čtyřech hodinách a 31 km přibíháme do Branné. Ještě před kontrolou načerpám vodu z pramene. Tenhle úsek byl pro všechny nějaký moc rychlý, ale teď začneme nabírat pořádné výškové metry. Od Branné to začíná nevinně. Nejdřív příjemná houpavá cesta lesem, pak pozvolné stoupání a klesání a za Ramzovou stoupáme podél Vražedného potoka na Šerák. Přichází mlha. Po cestě z prvu teče čůrek. Kolem 900 m.n.m začíná být sníh. S přibývajícím sněhem je i víc vody na cestě. Do toho začíná svítat, ale kvůli mlze můžeme na výhledy zapomenout. Šerák, Keprník, Červenohorské sedlo. Minulý rok tu bylo slunečné počasí a teď takový marast. Předbíhá mě Rafal Koszyk a Jiří Linhart. Oni mají boty do marastu a já mělký vzorek. Sníh klouže a já si dávám pozor na kotník. I tak mi to podkluzuje. Bílá břečka naštěstí příjemně chladí. Obratně se vyhýbám podmáčeným místům, ale znáte takové ty pevně vypadající trsy trávy do kterých zajedete až po kotníky? Ten sníh je taky zrádný. Někde je pod ním kaluž a jinde pod ním dokonce teče potok. Na 62. km bych měl vidět Praděd, ale je v mlze. Zato vidím úlpně něco jiného. Nejdřív kolem mě projede senior na segwayi a pak projdou dva cca desetiletý kluci s vlajkou ČSSD. Tak mám halucinace z toho nevyspání, či co mi jebe. Nohy bolí, ale průměrné tempo vylezlo nad 9:40/ min. To je signál začít s tím něco dělat. Sněhu ubývá a já víc a víc běhám.
Poslední vrcholový úsek a za Pecí nastupují Ztracené kameny. Tady jsem to minulý rok rozjel a letos je to to samé. Klesání po kamenech mě baví a nabírám tempo. Občas vezmu nějakého běžce a na Skřítku už sem v plné síle. Vylezlo sluníčko a oteplilo se, tak jdu do kraťásů. Kopnu do sebe Red Bull a běžím dál. Za studánkou následuje stoupání k Vysílači. Pomatuju si, jak mi minulý rok nastoupila taková šílená krize. Seběhnu do Terezína. Síly ubývají všem a za posledních 10 km sem předběhl dost lidí. Za Terezínem je takové nepříjemné stoupání a tři lidi se dostanou přede mě. Na seběhu je ale beru zpět. Mám za sebou 97 km a jsem na startu posledního stoupání na Městské skály. Na začátku beru vodu. V puse sucho a žaludek plný vody. Napiju se a chce se mi z toho grcat. Tak nic, musím to prostě nějak dotáhnout v tomhle stavu. Je horko a do toho to stoupání. Pletu nohama. Stejně bídný stav jak minulý rok. Ve stoupání mě předešli další závodníci. Na vrcholu těm dvěma cuknu a přede mnou dobíhám Veroniku Drtilovou. Ohlédne se a začne šponovat tempo. Si říkám co blbne. Vždyť běží jinou kategorii. Časem jí doběhnu a zjistím, že si mě spletla s jinou holkou a že je aktuálně třetí. Po chvíli sme už tři a běžíme v celku na pohodou. No spíš dle svých možností. Kousek za mnou je několik běžců. Nevidím je, ale vím o nich. Kousek před Kokešem uděláme větší kufr. Síly nikde a všechno to přemáhání za poslední hodinu je v trapu. Přece jen se hecnu a trochu přidám tempo. Veronika se mě chvíli drží. Předběhnu tři a jeden se mě chytne. Předběhnu ještě jednoho a z posledních sil držím tempo na rovině. Předemnou je už jen jeden běžec, ale ta sila tam už není. Musím si udržet aktuální pozici. Následuje posledních 500 m prudký seběh se závěrečnou rovinkou. Pustím se zvolna z kopce a v tom mi něco přepne a šponuju tempo na 3:30. V seběhu blbě došlápnu na ten kotník, ale bolest ignoruju stejně jako vyčerpání. Předbíhám běžce a s jazykem na vestě dobíhám do cíle. V cíli to asi ještě 10 minut rozdýchávám. Cílový čas 16:38 je i přes podstatné náročnější trať o půl hodiny lepší jak minulý rok.
Závod měl super organizaci, cenu startovného i vychytané sponzory. Poslední dobou všude vídám frajery s tričkama a samolepkama Spartan race. Na vrcholcích Jeseníků sem se brodil ledovou vodou nad kotníky a říkal si, zda by se dokázali porvat s tímhle terénem po tak dlouhou dobu. Jediné co mi chybělo, byly popisky u kontrol, kde sem nevěděl na čem ta kontrola je upevněná. Byl tam pouze název místa. Pak ještě absence něčeho slaného na kontrole.
2025 ©