V půli června proběhla padesátá Krakonošova stovka. Pro mě zatím nejmasovější akce. Podle referencí se mělo jednat o trať s velkým procentem asfaltu. Celková vzdálenost činila 93 km s převýšením 4000 metrů. Zvolil sem tedy lehké silniční boty Salomon S Lab X series.
Na start se postavilo 500 chodců a běžců. Kvůli KRNapu byl posunutý start a to tak, že chodci vyráželi od 20:00 a chrti měli hromadný start ve 21:00. Postavil sem se tedy do chrtí skupiny. Vystartovalo se, ale cca 500 metrů se běželo mimo trať. Až u lávky bylo měření a start. Prvních několik km jsme stoupali k rozhledně. Všichni byli plný sil a tak strmější stoupání rychle uteklo. Od kontroly se běželo převážně po asfaltech a předbíhal jsem kvanta chodců a pomalejších běžců. Většina se uhýbala, ale našli se i tací co šli v několika lidech roztažený přes celou cestu. Kritický úsek bylo pozvolné stoupání po úzké cestě, kde sem krom chodců předbíhal i běžce, kterým začala docházet šáva. Trochu sem nechápal proč mě někteří běžci záměrně nenechali jít dopředu. Časem ubývalo závodníků a nastoupila hustá mlha s lehce kamenitými úseky. Na štěstí sem měl běh v terénu za tmy naběhaný ze zimních tréninků. Přišel dlouhý asfaltový seběh z kterého docela bolely nohy. Pod kopcem byl ale Harrachov a třetí kontrola.
Ted přijde dlooouhé stoupání. Po asfaltce stále do kopce. Z toho monotoního pohybu na mě šel lehce spánek. Najednou koukám, že se jde mimo vyznačenou trať. Má se stoupat serpentínou, ale všichni jdou rovně. Prý povolená zkratka. Na kopci je fučák a cesta po kamenech. Většina lidí to jde a přitom se po tom dá docela dobře běžet, jen se člověk musí soustředit kam šlápnout. Na promyšlení došlapu jsou tak dvě, tři vteřiny. Soustředěně klusám a deru se v pořadí kupředu.
Nastupuje poslký a také nejzajímavější úsek. Začíná svítat a já si užívám náročný trailový terén. Podmáčená cesta s kameny. Soustředěně hopsám z kamenu na kámen a občas šlápnu na drn nebo kořen. Po 15 ti mintách snahy blbě odhadnu mech a noha mi zajede po kotníky do bahna. Za chvíli druhá a tak rezignuju a běžím na prasáka i potůčky. Prý si někteří chodci stěžovali na ten úsek, že je nebezpečný. Pochopil bych, že by si na to netroufl nějaký senior nebo seniorka, ale když tímhle argumentuje chlap v produktivním věku.... Potkávám Petra Mondriho, který se na startu dušoval, že má po Štefánikovi a K 100 jen půjde. Ten had, já to věděl. Zase to rozjel a dohnal sem ho až za půlkou trati. Trailový úsek zakončuje kontrola v chatě p
Polských strážců horské služby, kde si dám výborné sušenky a super kafe. To je můj jednorázový nechtěný vynález. Tedy sypané kafe zalité kafem a minerálkou. Chutná to líp než zní a nakoplo mě to při následujícím výstupu na Sněžku. Výstup znepříjemňoval silný vír. Vylézající slunce. Na jedné straně vymetená obloha, na druhé tmavé mraky a rychle se valící mlžný opar nademnou. Tyhle nevšední zážitky na stovkách miluju. Pokračuje nekonečný seběh do údolí. Kamenité stezky pomalu nahrazuje asfalt a stoupá teplota vzduchu. Už jen občas někoho předběhnu a s pár dalšími se střídáme ve vedení nepsané skupiny.
Pomalu stoupáme po hlavní silnici Pecí k poslední kontrole na 83. km. Dám si rychlou limonádu, doplním vodu a zakousnu chleba s medem a máslem. U Krakonošky mají všude na občerstvovačkách chleby s něčím. Ovoce, ionťák, čokoláda, vše nula, ale všude chleby. Z Pece nastupuje poslední pořádný kopec. Vyšourám se nahoru, oběhnu vrchol a nastupuju ke klesání. Před sebou vidím jak někdo vybíhá z lesa. Na něj křiknu že nějak zabloudil a prej povolená zkratka. Tedy díky bohu za ostatní závody s tajnými kontrolami. To zkrácení mě trochu nakrklo a zařekl sem se, že dotyčného před sebe nepustím. Z kopce sem to rozjel na plné obrátky. A začal vybíhat i mírné kopce. Cíl se blížil. Měl sem o dost lepší čas, než byl předpoklad. Po pár houpácích následoval poslední seběh do Vrchlabí a cíl. Věděl sem, že je za mnou pár závodníků a tak sem valil co to šlo. Na kraji města bylo u cesty i pár lidí co potleskem povzbuzovali vyčerpané finsishery. Proletěl sem cílem s náskokem víc jak minutu. Přiběhli další tři a paní říká, at si pro jistotu znova stoupneme ke snímači. Ty tři tam rychle přiskočili a tak sem sice doběhl 61., ale ve výsledcích mám 64. s časem 14:02. Velká radost se mísí s chutí na něco k jídlu a vychlazenou limonádu. Bohužel peníze má u sebe kamarád Petr a tak si beru limonádu a guláš na sekeru. Přitom na kartě mám napsáno, že je zdarma. Inu za celých 14 hodin sem si nenašel čas podívat se na ni.
A jak bych zhodnotil K 100? Jedná se o odlišný závod. Hodně asfaltových úseků bolí, za to je díky tomu trať hodně rychlá. Najdou se tu i náročnější pasáže. 93 km není 130 km a tak sem měl před cílem dost sil na finish v závodním módu. Občerstvovačky byly trochu chudší na výběr, ale jídla bylo dost a odsýpalo to. Čeho sem si nemohl nevšimnout, tak K100 nemá žádné sponzory. Díky tomu bylo vyšší startovné a ceny pro vítěze byly hodně symbolické. Tahounem závodu je tradice a krásné výhledy po Krkonoších. Co mě po závodu na K100 nejvíc zklamalo je absence ITRa bodů na UTMB. V předešlých letech body byly, ale letos pořadatelé nějak šetří. Všechny státy okolo mají stále víc závodu s ITRa body, jen v ČR je aktuálně pouze Pradědova stovka.
2025 ©