Týden před LUM jsem běžel Rakovnickou stovku. Padl mi osobák na 100 km za 12:19 a v cíli sem byl šestý se ztrátou 12 minut na čtvrté místo. Letos mi ty stovky jdou a tak jsem trochu podcenil regeneraci. Po doběhnutí R100 jsem šel na pivo a vrátil se k ránu. V úterý sem si připadal v celku ok a tak sem šel na lehký výklus. Bylo z toho 15 km v tempu 5:10/km. Ve středu sem vyrazil na kolo, ale mělo pršet, tak sem do toho 50 km dupal. Čtvrtek a pátek už sem jen zpytoval svědomí, ale to nohám nijak nepomohlo.
V sobotu v 5 ráno se vyběhlo. Ihned se utvořila skupina na čele, kterou vedl pořadatel. První km byl v tempu pod 5min/km. Za Libouchcem se nastoupilo do kopce, ale tempo moc nekleslo. Pomalu sem si nechal vzdálit skupinku osmi běžců přede mnou. Za mnou běžela dvojice. Po deseti km mi uteklo čelo tak o 1 km a předběhli mě i ti dva. To sem se stále držel v průměru pod 6min/km. Sakra, co plaší, kam ženou? Po 15ti km přišla Erbenka a návrat zpět do Libouchce. LUM je obrátkový závod na 3 nejvyšší rozhledny v okolí. Slunce už vylezlo, ale je přijemných cca 20 stupňů. Běhatelné kopečky, asfalt střídají zpevněné cesty, pěšinky i běh loukou. Stehna cítím, ale zatím je to ok. Běžím s běžcem. Jméno nevím, ale je to alergik a tráva mu nedělá dobře, tak mám podle kašle dobrý přehled kde zrovna je.
V Libouchci po třiceti km, které sem dal v tempu 6:30/km sem na desátém místě. Posnídám, vezmu vodu a vyrazím. Na LUMu mají takovou zvláštnost. Na občerstvovačkách nejsou galony s vodou, ani velké petky, ale 0,7l láhve se sportovním uzávěrem. Vzal sem si vestu od Inov 8 Race Elite, která má na zádech kapsu akorát na takovou láhev. Vyrážím na druhý a nejdelší okruh Komáří Hůrku. Začínám stoupáním po louce a pak lesem. Na mapě to zaniklo, ale v reálu je to pěkně dlouhé stoupání a už se začínám přehřívat. Jestli si na něco opravdu živě pamatuji z minulého roku, tak je to to stejně vražedné vedro. Při stoupání narazím na potok a tak se schladím. Vyběhnu na Horní les a Panenskou. Krásná místa, cesta ve vysoké trávě, okolo břízy a červená hlína pod nohama. Jako z obrázku. U Stříbrného rybníka se na chvilku zastavím. Minulý rok tu byla nahozená pytlačka, ale letos jen hejno okounů, které zaujalo moje šplouchání rukou. Přeběhnu silnici a pak to přijde. Vrací se mi vytěsněné vzpomínky, jelikož hlava vždy vytěsní tyhle pekla. Kopřivy! Dlouho běžím vysokými kopřivami a vůbec mi to není příjemné. Já bych dal ty kopřivy těm frajerům co lezou blátem na Spartanech a Gladiátorech. Tohle je terén pro drsňáky. Jak kdyby mi někdo zabodával injekce do nohou, jak mě ty kopřivy švihají přes stehna. Kamarád říkal, že mě to prokrví. No já sem prokrvenej i tak. Děkuji nechci. Blíží se Telnice a to znamená dvě věci. Najím se, dám si kolu na kterou mám takovou chuť a (užiju) si prudký výšlap po sjezdovce na Rudý vrch. Tak tři věci no...
Za vrchem jsou lesy a mírná stoupání. Odskočím si do křoví a okamžitě mě předběhne běžec. Sakra kde se tu vzal. Vždyt běžím docela rychle a běhám i mírné kopce. Na sjezdovce sem předešel jednoho a od té doby nic a to tam byly dlouhé výhledy. V seběhu se natáhne, tak jdu zase před něj. Nastupujeme na nový úsek. V potoce u křižovatky se opláchnu, ale dotyčný zmizel. Nový úsek je vydatný. Samé nahoru a dolu zakončené ostrým a prudkým stoupáním. Vedle sebe vede vyjetá cesta a terení cyklotrasa se skoky. Značení vede po té cyklotrase, ale po chvíli se trasy stejně spojí. Stále čekám nějakou tajnou kontrolu, ale nikde nic. No tohle si někdo může o hodně zkrátit a celý tenhle kopec vynechat. S jazykem na bradě doběhnu k rybníčku. Po cestě ještě potkám tři nejrychlejší, kteří už se vracejí z Komárky, ale nijak velký náskok nemají. V tom vidím po té zkracovací cestě jít trojici. Zkrátit si někde 50 metrů se stane, ale tohle? A mám pocit, že tam je i ten co mi zmizel dole. Oni si vykračujou a já běžím co to dá a vlastně jsme teď stejně rychlý. V tu chvíli si říkám, proč to tedy vlastně běžím jako závod a zda má cenu se porovnávat s někým, kdo vědomě podvádí? Kolik takových co podvádí bude? A těhle zkracovacích úseků je po cestě víc? Říkám trojici, že tím zkrácením podvádí všechny ostatní a zda jim to nepřijde blbé. Taky nadhodím, že by se měl ten pochod stornovat, když tohle udělá každý druhý. Jeden z pánů sarkasticky prohodí, že se to určitě v cíli stornovat bude při vyhlášení. V rámci nasrání sem se vybil na kopci a pod Komárkou dohnal Ladislava Stanča. Kluci na kontrole byly nějaký přehřátý, ale já sen uhasil žízeň a vyrazil stahovat minuty. V seběhu sem míjel v protisměru běžce z trasy na 55km. Všichni mi už předem uhýbali, zdravili a povzbuzovali mě. Tohle člověka vždy morálně nakopne. Za Kyšperkem je dlouhé stoupání a mě se chytlo hejno much. Z ničeho nic sem měl za hlavou hejno much a jak to bylo do kopce, tak sem jim nemohl utéct a furt mi bzučely kolem hlavy. Až na kopci mě kopla do nosu nějaká zdechlina a much sem se zbavil. U Černé louky jsem doběhl nějakého cizince a cukl mu až v Telnici. Za celou cestu do Libouchce sem potkal jen několik stovkařů chodců. Držel sem podobné tempo jako 50kaři a nepředběhl ani žádného odpadlíka ze stovky. Odpoledne teplota stoupá až někam pod třicítku a já dobíhám po rozpáleném asfaltu přes Libouchec do depa. Teplá voda, teplá kofola, teplé pivo, teplé koláčky a přede mnou nekonečné stoupání na Sněžník. Při vyběhnutí se dozvím, že jsem pátý. To je ovšem milé překvapení. Ještě mám motivaci dostat se na distanci 100 km pod 13 hodin. To by byla pecka, ale to stoupání je hrozný zabiják. Jako provokaci před stoupáním někdo postavil rybník a ten byl teď plný koupajících se lidí. No podívej se na ně. Jak si užívají tu chladnou vodu. A ty blbec tu běžíš spocenej, s vlkem, přehřátím a nohama sešlehanýma od kopřiv. Při stoupání potkávám běžce vracející se z trasy na 25 km a častují mě výrazy jako : pojď, přidej, dobře ty, seš borec. Tak asi proto teď nejsem v tom rybníku. V půli stoupání je nádržka s pramenem ve které si namočím hlavu a ruce. Ochlazení mi vlije krev do žil a zase to rozběhnu. Za chvilku sice přijde prudší stoupání s chůzí, ale na kopci už běžím konstantní tempo celou cestu až pod závěrečné stoupání na Sněžník. Tohohle místa se bojím. Vybavuji si útržky, jak sem tu minulý rok lezl šnečím tempem, opíral se o stromy a rozdýchával to horko a ten sklon. Letos bylo horko stejné, ale kopec šel mnohem líp. Až mě to překvapilo. Celou cestu sem slyšel hlasy z kontroly u rozhledny. Na vrcholu sem si dal jen trochu coly a iontáku. Teď už nemá cenu trápit žaludek. Žádné zdržování. Už je to jen 12 km z kopce a když si máknu, tak budu mít tech 100 km za nějakých 13:10 až 13:15. Bylo z toho 100 km za 13:03 a závěr jsem taky ještě trochu stáhl.
Doběhl sem za 13:51, naměřil 106,6 km, 3400 m výškových a udržel páté místo. V cíli už mi bylo fajn. Natáhl sem se na deku, vypil spoustu tekutin a vítal dobíhající stovkaře. Akci moderoval pořadatel Jan Adamec a byl u toho vtipnej. On je takovej akční. To je taková přidaná hodnota k LUMu :D
Říkal sem mu o tom úseku a divil se, že chce někdo na stovce podvádět. Paní se prý šla sama udat, že si to s nima zkrátila. Za to velké uznání. Jak se k tomu postavili pánové nevím.
A co, nebo spíš kdo mě ten den nejvíc pobavil? Jednoznačně Andy Nováková, která doběhla jako druhá holka a místo aby proběhla cílem při potlesku celého stanu a odpípla si čas, tak těsně před finisherskou bránou odbočila ke stánku a šla se občerstvovat :D
Na Liboucheckém ultramaratonu je vidět kus práce a to nemyslím jen trasu a značení, ale organizační stránku, zázemí ,sponzoring atd.
2025 ©